Živá půda

Těším se na jaro, až ucítím její vůni a začnou se probouzet květiny. Půda je pro nás vším. Ta naše je plná života a vypadá jak cous-cous. Byli jsme se podívat na pole pod intenzivním hospodařením - mrtvo, žádné žížaly, žádné breberky. Jak smutné a jaký obrovský rozdíl.

Půda bez humusu je jen písek a jíl.

Hlavními složkami jsou pevné částice, které tvoří asi polovinu, pak vzduch a voda. Díky tomu se zde mohou vyskytovat životní formy adaptované jak k suchému tak i vodnímu prostředí. Pevné částice se dělí na anorganické (písek, kameny, jíl) a organické. Organická část půdy se rozlišuje jako neživá - humus a živá - edafon (breberky).

Humus nebo-li organická hmota se skládá z odumřelých částí rostlin a živočichů. Nejlepší jsou kořeny - rovnoměrně se rozkládají v půdním profilu a u některých rostlin zasahují do značné hloubky (vojtěška až 5m). Rozkládají se pozvolna a vážou na sebe minerály, které pozvolně uvolňují. Navíc všechny kořeny i kořeny plevelů ;) provzdušňují půdu a pomáhají při jejím utužení. Dalším významným zdrojem humusu jsou posklizňové zbytky nebo mulč. Obojí je na povrchu půdy a většinou se promísení s půdou řeší zaoráním.

Množství humusu ovlivňuje mnoho dalších faktorů.

Půdní eroze je nižší, snižuje se vyplavování živin do nižších horizontů, zvyšuje se nasákavost vody. Pro rostliny je tak půda optimálnějším zdrojem minerálních látek a vody. Těžké jílovité půdy se humusem vylehčují a půdy písčité jsou úrodnější a tolik nevysychají.

Ve škole při hodině ekologického hospodaření nám profesor vyprávěl: "Byl jsem na exkurzi v Rakousku a jak je tam zvykem, všude kolem bylo spousty malých políček. Některé pozemky byly tak svažité, že jediným způsobem, jak je zorat a zasadit brambory traktorem, bylo orat po svážnici. Co myslíte, co se stalo, když přišel velký liják?" Tak jak jsme byli naučeni o půdní erozi, všichni do jednoho jsme tvrdili, že liják musel brambory vypláchnout až na dno údolí :) Jaké bylo pro nás překvapení, když nám oznámil, že tomu tak nebylo. Na poli bylo tolik humusu, že se voda vsákla a nezpůsobila žádné škody. A jak je to u nás vlastně s těmi povodněmi?

Edafon - půdní život.

Už jste někdy viděli žížalu, jak chytne kousek listu a vtáhne ho do země? Já to viděla loni při prvním dešti po dlouhém suchu. Na dvoře se vyrojilo mraky rousňáků. (Měli štěstí, že už nechodím na ryby...) Od té doby jim říkám zatahovači, dá se jich využít místo rytí :) Věřím, že to zmáknou.

Edafon se dělí podle velikosti. Makroedafon (to jsou ti velcí), mesoedafon a mikroedafon, ten se dělí na mikroflóru a mikrofaunu.

Mikroflóra

Z hlediska početnosti a biomasy patří k nejdůležitějším půdním organismům. Její zástupci mají v půdním ekosystému různé funkce, nevýznamnější a nejčastější je schopnost půdní mikroflóry rozkládat organické látky postupně až na minerální látky (mineralizace). Půdní mikroflóra je tvořena zástupci bakterií, aktinomycetů, hub, sinic a řas.

Bakterie jsou nejpočetnějšími organismy v půdě. Mají schopnosti (anaerobní respirace, schopnost poutat vzdušný dusík, využití metanu), díky kterým mají bakterie zásadní význam v koloběhu hlavních živin. Mezi bakterie patří i aktinomycety, které tvoří vlákna (hyfy) podobně jako houby, ale na rozdíl od nich jsou tato vlákna mnohem tenší a kratší. Rozkládají řadu obtížně rozložitelných látek jako je celulóza nebo chitin. Zástupci r. Frankia tvoří hálky na kořenech rostlin a poutají vzdušný dusík.

Houby jsou sice v půdě méně početné, ale vzhledem ke své stavbě (vlákna - hyfy) a větší velikosti mohou v půdách dosáhnout až 70% živé půdní biomasy. Mohou být volně žijící, parazitické nebo žijí v symbióze s kořeny vyšších rostlin. Hlavní význam hub spočívá v jejich schopnosti rozkládat některé těžko rozložitelné a komplikované organické látky (lignin). Tím se uvolňují jednodušší molekuly zpracovatelné bakteriemi a ostatními mikroorganismy. Významná je i schopnost hub uvolňovat ionty minerálních látek do prostředí a vést rozpuštěné anorganické a organické látky pomocí hyf. Nevím, jestli je to tím, že nepoužíváme pesticidy, ale rostou nám na poli Lakovky obecné.

Řasy a sinice se v půdě vyskytují většinou jen v nejsvrchnější vrstvě, kde mohou využívat dopadající sluneční světlo. Jejich význam spočívá v primární produkci organické hmoty, dále se podílejí na tvorbě půdní struktury a ovlivňují erozi půdy.

Mikrofauna

Nejmenší zástupci půdní fauny jsou, podobně jako u mikroflóry, nejpočetnější skupinou. Zařazují se sem především půdní prvoci, dále hlístice a několik dalších méně početných skupin jako například vířníci či želvušky.

Prvoci se v početnosti vyrovnají půdním houbám, jejich biomasa je však podstatně menší. Nejvýznamnější jsou nálevníci a kořenonožci. Jejich význam spočívá ve způsobu výživy. Jsou schopni využívat jednak mrtvé tkáně jiných organismů, jednak volně rozpuštěné organické látky a mnozí jsou významnými bakteriofágy nebo predátory, takže umožňují regulaci početnosti ostatních půdních mikroorganismů. Tuto funkci mají především půdní měňavky a krytenky.

Hlístice patří velikostí na rozhraní mikro a mesofauny. Patří mezi organismy s nejširším potravním spektrem v půdě, jsou známy druhy všežravé i velice specializované, např. parazitické, mykofágní, bakteriofágní, detritožravé atd. Jejich význam na rozkladu organické hmoty je malý, ale jsou důležitým zdrojem potravy jiných organismů a ovlivňují početnost mikroflóry, kořenů, apod.

Půdní mesofauna

Nejdůležitějšími představiteli půdní mesofauny jsou různé skupiny drobných členovců a kroužkovci.

Roupice jsou menší a světle zbarvení příbuzní žížal. Jejich funkce v půdě je obdobná jako funkce žížal, které často úplně nahrazují.

Z půdních členovců se v půdách pravidelně vyskytují zástupci všech tří hlavních skupin: korýši jsou zastoupeni stínkami, pavoukovci - pavouky, štírky, sekáči a zejména různými skupinami roztočů, mnohonozí - stonožkami, mnohonožkami, stonoženkami a drobnuškami, šestinozí - hmyzenkami, vidličnatkami, chvostoskoky a různými zástupci hmyzu.

Členovci jsou důležitými články potravních řetězců v půdě, v zásadě je lze rozdělit na druhy dravé (stonožky, pavouci, sekáči, někteří roztoči, některé larvy a dospělci hmyzu) a druhy živící se půdní mikroflórou a organickým detritem. Mají funkci jakožto regulátoři procesů v půdě. Složité potravní sítě v půdě umožňují tuto regulaci systémem velkého počtu zpětných vazeb. Velká část půdních členovců žije na povrchu půdy nebo v její nejsvrchnější části. V samotné půdě převládají obvykle menší druhy, především roztoči a chvostoskoci.

Mezi nejvýznamnější skupinu roztočů patří pancířníci, jejich tělo je často pokryto pancířem s různými povrchovými strukturami. Živí se detritem a půdní mikroflórou. Další skupinou, kam se řadí jak dravci tak detritožravé druhy, jsou sametkovci většinou nevýrazné druhy až na sametky s nápadným červeným, oranžovým či zeleným zbarvením.

Chvostoskoci jsou nejpočetnějšími šestinohými členovci v půdě. Způsob výživy i význam mají podobný jako pancížníci, vzhledem k měkčímu povrchu těla jsou však citlivější na vysychání, takže bývají početnější ve vlhkém prostředí. U chvostoskoků lze poměrně snadno určit, který půdní horizont obvykle obývají, protože ve vývoji velmi citlivě reagovali na podmínky prostředí a vytvořili řadu adaptací. Typicky druhy žijící na povrchu nebo v jeho blízkosti jsou velké, s dlouhými končetinami i skákací vidlicí, dobře vyvinutým zrakem, často silně ochlupené s výražnou pigmentací. Zatímco v hloubce půdy žijící druhy jsou malé, bílé nebo žlutavé, velmi jemně ochlupené, často bez očí, s krátkými končetinami a často i s úplně redukovanou skákací vidlicí. Několik druhů tvoří přechod mezi těmito skupinami.

Půdní makrofauna

Tuto skupinu půdních živočichů tvoří především žížaly, velké druhy půdních členovců (stonožky, mnohonožky, pavouci, mravenci, brouci atd.) a měkkýši.

Význam žížal pro půdní ekosystém je znám už od dob Charlese Darwina, který je jako první podrobil podrobnějšímu zkoumání. Při počtech od asi 10 do několika set jedinců na metr čtvereční půdy a při přepočtu na hektar mohou tvořit biomasu o váze až 3 t/ha (průměrné hodnoty se pohybují kolem necelé tuny)! Žížaly zpracovávají organickou hmotu do půdního horizontu, zatahují ji z povrchu do hloubky a po invazi mikroorganismů ji požírají spolu se zeminou. Ve střevě se organická hmota s pomocí střevní mikroflóry zčásti rozkládá a váže se s pevnými částicemi půdy do formy velmi stabilních hrudkovitých útvarů, vylučovaných ve formě zvláštního trusu, tzv. výmětů. Tyto výměty velmi významnou měrou přispívají k tvorbě půdní struktury a tak přímo ovlivňují všechny procesy, které v ní probíhají. Aktivní prorývání a prokousávání se půdou navíc výrazně snižuje zhutnění půdy a zlepšuje její provzdušnění. Na našem území žije několik desítek druhů žížal. Na obrázku žížala obecná.

Dalším druhem, který překopává zem jsou mravenci, sociální hmyz s dravým způsobem života. Některé druhy urychlují svou činností rozklad složitých oranických látek, např. z dřeva a kořenů. Mezi dravce patří rovněž stonožky, které žijí převážně v hrabance na povrchu půdy. Pohybují se poměrně rychle a na velkém prostoru podobně jako některé druhy dravých brouků (střevlíci a drabčíci), pavouci apod.

Z větších detritožravých druhů mají často poměrně velkou biomasu mnohonožky a plži, rovněž převážně žijících v nejsvrchnějších vrstvách půdy s vysokým obsahem organické hmoty. V některých vápnitých půdách vzniká činností mnohonožek velké množství jemného, drobivého trusu, který tvoří hlavní makroskopickou součást humusu v těchto půdách.

Zvláštní postavení mezi půdními živočichy mají koprofilní a nekrofilní druhy brouků (listorozí brouci, hrobaříci, mrchožrouti). Za půdní obyvatele lze označit pouze jejich larvální stádia, žijící na předem připravené zásobě trusu býložravců nebo na mrtvých tělech živočichů často ve značné hloubce v půdě.

K půdní makrofauně řadíme i řadu býložravých a detritofágních larev brouků, např. ponravy chroustů, larev nosatců, částečně dravých drátovců a zejména larvy dvoukřídlých, které jsou v půdě obvykle nejpočetnějším zástupcem hmyzích larev.

Hlavní funkcí většiny zmíněných zástupců půdní makrofauny je prvotní zpracování mrtvé organické hmoty, její rozdrobení a částečný rozklad a tvorba drobivého trusu, přispívajícího k tvorbě půdní struktury (koprogenní humus). Mnozí jsou rovněž významným zdrojem potravy pro půdní predátory.

A nakonec megafauna

Vzhledem ke způsobu života se řadí k půdní fauně i živočichové žijící část nebo celý život pod povrchem půdy, jako jsou různí drobní hmyzožravci a hlodavci. Některé jejich činnosti mohou ovlivnit půdní ekosystém např. hromadění zásob či vystýlka nor přispívá k obohacování půdy organickou hmotou. Predace hmyzožravců ovlivňuje početnost menších půdních organismů. Překopávání nor ovlivňuje půdní strukturu a provzdušňuje půdu. Hlodavci se také živí kořeny a hlízami nejen zeleniny, ale i plevelů.